Přeskočit na obsah

Antonín Cyril Stojan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ctihodný
Antonín Cyril Stojan
10. arcibiskup olomoucký
Antonín Cyril Stojan
Antonín Cyril Stojan
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
MetropoleOlomouc
Arcidiecézeolomoucká
Jmenování11. ledna 1921
Období služby1921–1923
PředchůdceLev Skrbenský z Hříště
NástupceLeopold Prečan
Heslo
„Buď můj život jedna Boží chvála“
ZnakZnak
Svěcení
Jáhenské svěcení
světitel Bedřich z Fürstenberka
Kněžské svěcení5. července 1876
světitel Bedřich z Fürstenberka
Biskupské svěcení3. dubna 1921
světitel Clemente Micara
1. spolusvětitel Karol Kmeťko
2. spolusvětitel Karel Wisnar
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození22. května 1851
Místo narozeníBeňov, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí29. září 1923 (ve věku 72 let)
Místo úmrtíOlomouc, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníBazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
OvlivnilAntonín Šuránek
Alma materCyrilometodějská bohoslovecká fakulta
Svatořečení
Začátek procesu14. července 1965
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Cyril Stojan, pokřtěn jako Antonín Paduánský (22. května 1851 Beňov[1] – 29. září 1923 Olomouc), byl moravský římskokatolický duchovní a politik, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský v letech 1921–1923.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Než se stal arcibiskupem, byl v letech 1876–1887 kaplanem v Příboře, 1887–1888 expozitou ve Svébohově, v letech 1888–1908 působil jako farář v Dražovicích u Vyškova. Pak v letech 1908–1917 jako probošt kroměřížský a v letech 1917–1921 byl sídelním kanovníkem olomoucké kapituly.

Byl velice aktivní v sociální oblasti, organizoval sociální a charitativní katolické spolky na arcidiecézní úrovni a v roce 1922 založil Arcidiecézní charitu Olomouc. Přispěl též k založení Diecézní charity Brno a rozvíjením spolupráce mezi oběma diecézními organizacemi položil základy pro pozdější vznik celostátní České katolické charity. Zasloužil se o obnovu a povznesení nejvýznamnějších moravských poutních míst – Svatého Hostýna a Velehradu.

Jakkoliv však byla jeho pastorační a sociální činnost extrémně úspěšná, jeho celkové hodnocení jako správce diecéze už tak příznivé není – ve snaze o opravu a rozvoj obou zmíněných poutních míst a vytvoření dostatečně rozsáhlé a efektivní charitativní sítě hodně překročil rozumnou mez výdajů a přivedl do té doby finančně dobře si stojící arcidiecézi na pokraj úpadku.[zdroj?]

Od konce 19. století byl aktivní i politicky. Patřil tehdy do okruhu mladých duchovních, kteří měli blízko k vznikající Moravsko-slezské křesťansko-sociální straně na Moravě.[2] V rámci katolického politického tábora reprezentoval Stojan proud ovlivněný cyrilometodějskou tradicí, který byl nakloněn spolupráci se slovanskými národy.[3] Byl aktivní v katolických spolcích. Působil jako patron Sdružení venkovské omladiny na Moravě. Krátce před první světovou válkou prosadil do jeho stanov pasáž podporující zakládání orelských jednot.[4] Výrazný vliv měl i na Cyrilometodějský tiskový spolek na Velehradě, který před světovou válkou měl ambice stát se jedním z center katolického tisku na Moravě.[5]

V doplňovacích volbách roku 1900 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Jihlava, Telč. Zvolen byl 4. prosince 1900. Mandát zde obhájil i v zemských volbách roku 1902. Do sněmu se vrátil po krátké přestávce v doplňovacích volbách roku 1907, nyní za českou kurii venkovských obcí, obvod Valašské Klobouky, Bojkovice. Zvolen byl 6. února 1907. Poslanecké křeslo obhájil i v zemských volbách roku 1913, tentokrát v české kurii venkovských obcí, obvod Napajedla, Vizovice.[6]

Ve volbách roku 1897 byl zvolen poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za všeobecnou kurii na Moravě, volební obvod: Uherské Hradiště, Uherský Brod atd.[7] Uvádí se tehdy jako člen Katolické strany národní na Moravě, ale kandidoval s podporou obou proudů katolické politiky na Moravě (tedy Katolické strany národní i křesťanských sociálů), které tehdy úzce kooperovaly. Uspěl jako jediný z osmi katolických kandidátů nominovaných v kuriích venkovských obcí a všeobecné a stal se tak fakticky prvním českým poslancem Říšské rady zastupujícím katolický politický tábor.[8] Na Říšské radě chtěl původně vstoupit do Klubu svobodomyslných lidových poslanců českých, ale byl odmítnut. Nakonec působil v parlamentu jako hospitant Slovanského křesťansko-národního svazu, tvořeného převážně chorvatskými a slovinskými katolickými poslanci. V státoprávních otázkách ale nadále podporoval mainstream české politiky.[9]

Mandát v Říšské radě obhájil ve volbách roku 1901 za stejný obvod.[7] Znovu byl odmítnut jeho vstup do českého poslaneckého klubu (odmítli ho mladočeši). Nyní se stal členem klubu Slovanské centrum, tvořeného Slovinci, Poláky, Rusíny a několika českými poslanci. Opět ovšem v státoprávních otázkách držel českou linii.[10] Opětovně byl zvolen i ve volbách roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, kdy byl zvolen za český volební obvod Morava 16. Na Říšské radě pak usedl jako člen Českého katolicko-národního klubu. Mandát obhájil ve volbách roku 1911, za stejný obvod (nyní usedl do poslaneckého klubu Katolické národní strany). V parlamentu setrval do zániku monarchie.[7]

Stojan v roce 1907 svolal na Velehrad první unionistický kongres, Jeho cílem bylo studium a praktická podpora unií církví východního obřadu s katolíky. Tato jeho aktivita souvisela s příklonem k cyrilometodějské tradici.[11]

Politicky byl aktivní i po vzniku Československa nejdříve jako poslanec Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Československou stranu lidovou.[12][13] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu zasedal do své smrti roku 1923. Pak ho nahradil Bohuslav Koukal.[14]

Jeho jmenování arcibiskupem olomouckým roku 1921 bylo součástí širší obměny špiček katolické hierarchie na území Československa, čímž se do významných funkcí dostali lidé bližší českému národnímu hnutí. Podobně tehdy usedl na stolec pražského arcibiskupa František Kordač.[15]

Stojan zemřel po mozkové cévní příhodě 29. září 1923 ve své olomoucké rezidenci. Pohřben je v tzv. královské kapli velehradské baziliky.[11]

Pocty

[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskup Stojan, lidově přezdívaný jako Tatíček Stojan, je na Moravě dodnes velice uctíván a probíhá proces jeho blahořečení. V červnu 2016 podepsal papež František dekret o jeho heroických ctnostech.[16] Jeho životním krédem bylo „Mám, co jsem dal druhým“. Na jeho počest byla pojmenována celá řada ústavů, spolků, organizací a míst, např. Stojanovo gymnázium a Stojanovo nádvoří na Velehradě, Stojanova kolej v Olomouci, Stojanovo náměstí v Kroměříži a Stojanovo náměstí v Ostravě. Ulice Stojanova se dále nachází v Brně, Opavě, Příboře, Starém Městě, Uherském Hradišti, Veselí nad Moravou a Znojmě; ulice Dr. Stojana v Hulíně a Otrokovicích; ulice Dr. A. Stojana v Horní Moštěnici.[17]

Dne 15. března 2022 se v Senátu parlamentu ČR uskutečnila slavnostní připomínka ke 100. výročí jmenování Antonína Stojana arcibiskupem arcidiecéze olomoucké a metropolitou moravským. Hlavními oraganizátory byli místopředsedkyně Jitka Seitlová a 14. arcibiskup olomoucký Jan Graubner.[18] 1. října 2023 se na Velehradě uskutečnila vzpomínková mše, kterou celebroval pomocný biskup olomoucký Josef Nuzík.[19]

Biografická literatura

[editovat | editovat zdroj]
Tento seznam je neúplný; můžete ho pomoci rozšířit.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 260–261. 
  3. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 264. 
  4. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 276. 
  5. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 280. 
  6. ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  7. ↑ a b c Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období
  8. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 294. 
  9. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 298. 
  10. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 298–299. 
  11. ↑ a b Před sto lety zemřel Antonín Cyril Stojan : Náboženský infoservis, 29. 9. 2023
  12. ↑ ThDr. Antonín Stojan [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 665. 
  16. ↑ Papež schválil dekret o heroičnosti ctností olomouckého arcibiskupa Stojana. Radiovaticana.cz [online]. Česká sekce Radi Vaticana [cit. 14.6.2016]. Dostupné online. 
  17. ↑ Adresy v České republice [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, rev. 2016-04-29 [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ JIŘÍ, Gračka. Konference v senátu představí A. C. Stojana jako arcibiskupa a politika [online]. 2022-03-08 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ Na Velehradě vyvrcholil Stojanův jubilejní rok : Církev.cz

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 426–432. 
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 3. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1995. 135 s. ISBN 80-85819-30-9. S. 108–109
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 851–853.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 143–144. 
  • MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 661–664. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 661. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 199. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
10. arcibiskup olomoucký
Předchůdce:
Lev Skrbenský z Hříště 		1921–1923
Antonín Cyril Stojan 		Nástupce:
Leopold Prečan
Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů
BISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Znak olomouckého arcibiskupství
Znak olomouckého arcibiskupství
Olomoučtí
biskupové
(1063–1776)
1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu
Pomocní
biskupové
olomoučtí
(1304–1777)
1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské
ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Olomoučtí
arcibiskupové
(od r. 1777)
1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík
Pomocní
biskupové
olomoučtí
(od r. 1779)
1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler
Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Cyril_Stojan&oldid=24292208“